Tehdy šlo signatářům a i nám, kdo jsme je podporovali, přeci o to, abychom nalezli silného kandidáta, který by měl na to, aby se v nadcházející prezidentské volbě postavil Miloši Zemanovi. A aby uspěl. Když však při různých mediálních kláních jednotlivých adeptů vidím, jak se osočují, jak začínají jeden na druhého být agresivní, jak mají sice stejný cíl, a to sesadit stávající hlavu státu, ale jak na to jde každý po svém a jak se tříští síly, tak nechápu.
Copak nevidí, jak tím jeden druhého oslabují? Copak si někteří z nich nedokáží již rozvzpomenout na to, jak se dušovali, že pokud jejich preference nebudou dost vysoké, že odstoupí na úkor jiného kandidáta, který by tím mohl své šance na Hrad navýšit?
Chápu, všichni jdou do toho naplno a chtějí uspět. Ale to nestačí: realita je přeci úplně jiná. Pokud to ještě neví, tak ať se podívají na poměrně realistické kurzy sázkových společností. Šance na druhé kolo mají Drahoš, Horáček a Topolánek. Nikdo jiný a tím vůbec nechci snižovat kvalitu těch ostatních. Je třeba nyní kumulovat síly, obrnit se na špínu, která přijde ve druhém kole od protivníka, trénovat a posilovat. Vím, jak je složité se coby nezávislá kandidátka prosadit.
Úspěch může mít jen ten, kdo je známý a kdo se o boj o Hrad přihlásil s předstihem. Proto apeluji na dobře polovinu ze současných adeptů na prezidenta, ať složí zbraně a pomohou porazit prezidenta Zemana. Jiné kroky k tomuto cíli podle mě nepřispívají. Je čas si to otevřeně přiznat.