Je pečovat a žít doma normální?

5. 12. 2017 7:46:57
Mělo by být. Otázkou však zůstává, nakolik si společnost svých pečujících váží a poskytuje jim adekvátní míru podpory, protože tato skutečnost významně ovlivňuje, zda se pro péči v domácím prostředí vůbec rozhodneme.

Do situace, kdy o někoho pečujeme, se dostane ve své podstatě každý z nás – někdy plánovaně, někdy zcela nečekaně. V každém případě jde o radikální životní změnu, která může být trvalá, pečujeme-li například o dítě se zdravotním postižením nebo dočasná, v případě péče o seniora nebo nemocného člena rodiny. Od samého počátku se pečující musí potýkat s celou řadou problémů a zásadním způsobem přeorientovat svůj život. Často jsou nuceni odejít ze zaměstnání nebo ho výrazně omezit, vzdát se dočasně nebo zcela svých zálib, omezit sociální kontakty. Průvodními jevy neformální péče jsou únava, dlouhodobé vyčerpání, frustrace a z toho plynoucí psychické obtíže.

Dlouhodobá péče tak může ohrožovat stabilitu a kvalitu celého rodinného společenství a víme, že se tak často děje, kdy za rozpadem rodin je například mnohaletá péče o dítě se zdravotním postižením. A to je něco co v konečném důsledku může být brzdou péče v domácím prostředí.

Na čem se však jistě shodneme, je to, že každý z nás by si v okamžiku stáří nebo nemoci přál být v domácí péči svých blízkých. Zároveň však jistě cítíme obavy, zda nám bude dopřána. Uvědomujeme si totiž své aktuální obavy, zda jsme schopni a hlavně ochotni takovou péči sami poskytnout a vzdát se svého dosavadního pracovního i mimopracovního života ve prospěch člena rodiny, který by potřeboval naši dlouhodobou péči. Aby pocit strachu nepřevážil nad naším rozhodnutím starat se o svého blízkého, je důležité vědět, že na to nejsme a nebudeme sami. K tomu by v budoucnu měli sloužit koordinátoři neformální péče, kteří by s dobrou znalostí své komunity ve svém regionu pomáhali svým pečujícím. V současné době však nejsou pečující cílovou skupinou žádné sociální služby.

Vrátit pečování do domácího prostředí, tam kde v minulosti přirozeně bývalo, považuji za zcela zásadní, tak aby pro naše děti bylo přirozené vidět své rodiče, jak pečují o ty své. To je však jen jedna strana mince. Tou druhou stranou by měl být jednoznačně deklarovaný postoj státu k domáci neformálni péči zaměřené přímo na člověka, která je v konečném důsledku levnějši a pružnější. A kterou si koneckonců pro sebe přejeme všichni.

Autor: Miluše Horská | úterý 5.12.2017 7:46 | karma článku: 17.98 | přečteno: 581x

Další články blogera

Miluše Horská

Kdo a proč chce ovládat minulost?

Zjištění BIS v oblasti výuky našich moderních dějin mě bohužel příliš nepřekvapují. Učí se často ruský výklad dějin. Je to poměrně jasné: řada našich zejména starších dějepisářů se to tak naučila ve školách.

14.12.2018 v 9:59 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 38 | Diskuse

Miluše Horská

Přidejme peníze hospicům a řešme jejich víceleté financování

Hospicová a paliativní péče jsou pro naše sociální a zdravotní služby klíčové, přesto se k jejich existenci stát podle mě nechová úplně fér. Dlouhodobě víme, že systém následné péče nemá dost peněz.

6.12.2018 v 16:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 36 | Diskuse

Miluše Horská

Několik svátečních slov

Nikdy bych se nenadála, že tradiční předávání státních vyznamenání na Pražském hradě se kvůli kontroverznímu jednání prezidenta republiky stane takto silnou rozbuškou.

28.10.2018 v 9:40 | Karma článku: 10.24 | Přečteno: 121 | Diskuse

Miluše Horská

Stopka pro domácí násilí!

Problematika domácího násilí se konečně dostává více do veřejného prostoru. A já považuji za svou povinnost tomu napomáhat – nejen jako žena, jako senátorka, ale i jako ústavně nejvýše postavená žena v této zemi.

9.10.2018 v 8:11 | Karma článku: 7.33 | Přečteno: 101 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Kateřina Lhotská

EU připravuje antidiskriminační kvóty

Při „Centrálním mozku EU“ v Bruselu byla zřízena nová komise, jejíž náplň je zřejmá již z jejího názvu – Komise pro antidiskriminační kvóty. Plody její práce jsou tajné, nicméně se podařilo získat alespoň některé návrhy opatření.

16.12.2018 v 19:00 | Karma článku: 21.27 | Přečteno: 727 | Diskuse

Josef Nožička

Štětina již nechce kandidovat za TOP 09. Bude v Bruselu o jednoho "žalobníčka" méně?

Už i europoslanec Jaromír Štětina se rozkmotřil s TOP 09 a v příštích evropských volbách za ni kandidovat nebude. Otázkou je, zda to pro tuto stranu bude zase tak velká škoda...

16.12.2018 v 10:40 | Karma článku: 45.59 | Přečteno: 4447 | Diskuse

Jan Bartoň

Opuštění Schengenu vůbec nemusí být za trest

Belgický premiér se nechal slyšet, že státy nesolidární s umisťováním migrantů na svém území by měly být vyobcovány ze Schengenského prostoru. Myslí to samozřejmě jako za trest. Co když to ale bude nutnost?

16.12.2018 v 9:00 | Karma článku: 45.12 | Přečteno: 4946 | Diskuse

Jan Dvořák

Kdo odpírá našim školákům obědy za naše peníze?

V posledních dnech žije politická scéna dvěma vypjatými situacemi. Jednak celoevropským tlakem na premiéra podníceným vnitřními demokratickými silami, aby se stal buď chuďasem, anebo vypadl z politiky.

16.12.2018 v 8:57 | Karma článku: 24.36 | Přečteno: 898 | Diskuse

Petr Štrompf

Aktivistky s nahoře bez, do boje!

Demonstrovat proti čemukoliv může dnes kdokoliv. Pocit křivdy umocňuje srocení lidí a nikoho samozřejmě nepřekvapuje, když svůj nesouhlas dávají veřejně najevo.

16.12.2018 v 8:55 | Karma článku: 16.77 | Přečteno: 729 | Diskuse
Počet článků 55 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 671

Více než dvacet let pracuji jako ředitelka školy Svítání, která se věnuje dětem a mladým lidem s mentálním a kombinovaným postižením. Jsem senátorkou pro Pardubicko a také 1. místopředsedkyně Senátu Parlamentu ČR. Mým vzorem je Svatá Anežka Česká, která zasvětila svůj život pokorné službě svému národu.

Najdete na iDNES.cz