Přesně tak, kdo chce psa bít, hůl si VŽDY najde!!!

Pane Chrástek děkuji za odpověd. Sám nevíte, odkud vezmou peníze, takže logicky, právě proto jsou i pro samotnou církev peníze důležité, ale ne pro zlaté prsteny a pečenou husu. Škoda, že jste nepochopil. Jdu se za vás modlit, nic jiného m nezbývá. Nejste-li chopen odpovědět na jednoduchou a kardinální otázku, pak dokazujete, že peníze skutečně potřebují a že tyto peníze církvi skutečně závidíte. Moc se omlouvám, ale sám jste to dokázal. Přeji příjemný den. Pracoval jsem přes deset let v nemocnici a moc dobře vím, že uvedené věci stojí víc peněz, než si myslíte.

Pane Petře, Miroslave, nechte už toho o té pečené huse, nebo fakt dám doma někomu za úkol jí na víkend sehnat a upečeme si ji. Já teda nevím, Vy máte asi hlad, do háje, nebo co, že furt ty husy ...

Což takhle doplnit článek o alespoň jeden konkrétní čin křesťanské církve, který by se dal nazvat dlouhodobým významnějším poskytováním sociálních služeb. Tím nemyslím nárazové rozdělování polévky v zimě. To dělají politici i naše standardní VIP osoby také, i když vždy jen před televizní kamerou.

Pokud se zajímáte o toto téma, doporučuji se podívát např. zde: http://www.diakonie.cz/o-diakonii/; http://www.charita.cz/cinnost-v-cr/sluzby/; http://www.slezskadiakonie.cz/. Najdete tam více než jen jeden konkrétní příklad dlouhodobého poskytování sociálních služeb.

Velmi bych si přál, aby české církve byly v budoucnu aktivní (více než dnes) na poli sociální péče a sociální práce. Je to jedna z jejich tradičních rolí. Jsem k tomu ale malinko skeptický. V prvních letech po restitucích budou církve zaměstnány především vymýšlením toho, jakým způsobem ony finance investovat tak, aby si jimi zajistli financování na léta, kdy už žádnou podporu od státu na svůj provoz dostávat nebudou. Zvláště malé církve budou rádi, když se jim v budoucnu podaří zajistit si příjem odpovídající příjmům současným, takže na rozjezd drahých sociálních projektů budou peníze hledat tak jako tak dost těžko. Budou to možná zkoušet přes dotace, ale to se setká s negativní odezvou u veřejnosti, protože ta bude přesvědčena o tom, že církve mají svých vlastních peněz dost. Neumím posoudit, jak to je v římskokatolické církvi, ale myslím si, že jediní bohatí budou některé řeholní a rytířské řády, kterým se vrátí ohromné množství majetku, a přitom početně jsou velmi malé. Na "rytíře" pohlížím osobně dost s despektem, takže se obávám, jakým způsobem se získaným majetkem naloží.

Církve by byly hloupé, kdyby svůj majetek prodali. Z čeho by žili další stovky let?? Proto musí podnikat, aby měly na velmi drahé opravy zchátralých budov /jde o miliony/, a na další potřebné výdaje. Je zajímavé, že žádný odpůrce restitucí nezdůvodnil, odkud by vzal peníze na jídlo, elektřinu, čisté prádlo, vodu a léky potřební  v těchto institucích. Tím by vyřešil problém týkající se všech nemocnic. Dočkám se rozumné a konkrétní odpovědi???

Když komunisté zrušili kláštery a zabavili církvím majetek, vůbec se nezabývali následky, které to bude mít na zajišťování sociálních/humanitárních činností. Teprve časem je důsledky ztráty sociální péče církve začali dohánět a tak od roku 1971 začali rozvíjet i postpenitenciární péči. Časem se dostala i na docela slušnou úroveň. Pecku Havlovy amnestie však tento systém nezvládl a úřady i lidé si zvykli, že o propuštěné se postará dobrovolná charita nebo nikdo. Časem v rámci různých reforem veřejné správy specialisovaná postpenitenciární péče státu prakticky zanikla.

Zda to církve zvládnou, to je nejisté, když stále stoupají kvantitativní nároky na zajištění potřeb starých lidí, těžce nemocných lidí a bezdomovců. Samotné vrácení některých budov a částečně vyrabovaných lesů a levně pronajatých luk k zajištění kvalitní postpenitenciární péče rozhodně nestačí.

Křesťanská církev po restituci patří k nejbohatším spolkům  u nás.  Nic jí jistě nebrání v masivní pomoci potřebným, proč tak nečiní a nenabízí pomoc nevím. Kardinál Duka má asi jiný podnikatelský záměr.

Není žádná jedna křesťanská církev. Není ani "česká" křesťanská církev. Ve skutečnosti je zde spousta místních církví, to je farností a diecézí, které mají právní subjektivitu a jimž mají být některé nemovitosti vráceny. Takže když farnost v "Horní Dolní" dostane vráceno 5 ha lesa, nezbohatne tím ani ta farnost, ani Vámi tvrzená "křesťanská církev".

To je jako tvrdit že fotbalisti v Horní Dolní jsou bohatí, protože fotbalový klub Viktorka dostal velkou dotaci od města i od kraje i od ministerstva.

Budou-li mít církve prostředky k této činnosti, tj. vhodné budovy, jistě tuto činnost bude provozovat. Ale pro takové, jako je pan Chrástek- na tuto činnost potřebuje nějaké peníze a budovy. Jídlo a nocleh pro bezdomovce či bývalé vězně není zdarma... Obávám se, že tuto skutečnost někteří nejsou schopni pochopit.

Pro Čecha je snazší pochopit obecnou teorii relativity než potřebu prostředků pro církve.

Máte naprostou pravdu, ale slíznete si to od tradičních proticírkevních pisatelů, kteří jen při zaslechnutí tohoto slova mají osypky. V severských zemích je naprosto běžné, aby část trestu trávili odsouzení nikoli ve věznicích, ale třeba v odlehlých farnostech, kde pomáhají v péči o nemocné. 

Stát je v péči o propuštěné naprosto impotentní a jak je patrno již z prvního příspěvku pana Drásala, většině lidí je jejich osud zcela lhostejný.

Ale vždyť Vám nic nebrání podílet se na nějakém projektu v této oblasti, třeba ve spojení s církví nějakou. Ale moc prosím - za své, jedině za své, popřípadě za církevní, teď je a bude ještě více bohatá. Stát má co dělat s bezúhonnými pobírači různých dávek. A že jich je také neúrekem.

no, nezlobte se na mě, ale propuštěný vezeň je asi poslední, který by mě z kategorie lidí nějak potřebných sociálních služeb interesoval

Představte si, jste třeba pět let ve vězení a teď vás pustí, kam jít. Svět se změnil za tu dobu. Máte peníze tak akorát na vlak domů. Přijedete domů, a co vám zbývá. Vyhledat starou partu aby vám poskytla ubytování, a to je první krok vrátit se tam odkud jste přišel. Není lepší strávit rok před propuštěním někde na faře osvojit si pracovní návyky, získat sebevědomí.