Nezodpovězené otázky dějin
Poněkud stranou však dosud zůstal jiný aspekt osvětimské tragédie, který nás má též vést k zamyšlení a který ukazuje, jak těžké je v dobách krize určit, co je správné a co nikoli. Před několika dny totiž uveřejnila britská Keele University na internetu několik tisíců dosud nezveřejněných leteckých snímků britského válečného letectva z druhé světové války. Britové tehdy fotili různé strategické body na územích okupovaných Němci, která pro ně byla potenciálními cíli jejich náletů, a mimo jiné se na internetu objevil i snímek, pořízený 23. srpna 1944. Na něm je poněkud stranou z výšky několika tisíců metrů zachycen dým, vycházející z krematorií Osvětimi. Britové sice tento, ale i jiné snímky pořídili za účelem bombardování nedaleké fabriky, na záznamu se však objevilo vedle dýmů z krematorií i celé rozlehlé prostranství koncentračního tábora Osvětim. Ironií osudu se tím však britské letectvo a tajné služby tehdy nezabývaly a koncentrovaly se na přilehlé továrny (v nichž byli ostatně též k nelidské práci zneužíváni vězni z tábora). Přitom Britové a s nimi i všichni západní spojenci, včetně Sovětského svazu, o táboře a jeho úloze věděli, protože, jakkoli se to zdálo být nemožné, tak se odsud podařilo utéct několika vězňům, kteří následně podali detailní zprávy o tamním běsnění. Později dokonce zachytávali jejich tajné služby informace o počtu mrtvých a disponovali skutečně detailním popisem lágru.
Nutně se nabízí otázka, proč západní mocnosti a i Sověti Osvětim nebombardovali. Objevení těchto snímků a jejich zveřejnění na webu pak i dnes vyvolává diskuzi, kterou se zaobírají nejen bývalí vězni a jejich rodiny, ale i historici a politici. Až do konce války totiž vítězné mocnosti cíleně nebombardovali ani jeden Němci zřízený koncentrační tábor, a to i přesto, že věděli, jaké bezprecedentní porušování lidských práv se zde každým dnem páchá. Přitom například v roce 1998 si za všechny, kdo nechápali tehdejší zdrženlivost spojenců, povzdechl izraelský premiér Benjamin Netanjahu při své návštěvě přímo v Osvětimi, že to, co by jistě tehdy stačilo, by bylo bombardovat železnici, která do tábora přiváděla transporty bezbranných lidí.
Proč však zejména Britové a Američané Osvětim nebombardovali, když ještě navíc na tato zvěrstva byli průběžně upozorňováni silnými židovskými organizacemi v jejich zemích? Obzvláště naléhavá byla přitom výzva na pomoc před vyvražděním asi půl miliónu maďarských Židů, k níž došlo v druhé polovině roku 1944.
Za to, že spojenci nakonec tábor svými letouny nezničili, je rozhodně nelze odsuzovat, i když pieta těchto dní a s ní i dokumenty a četná svědectví o tom, jak příšerné podmínky zde, ale i jinde v koncentračních táborech panovaly, prostě vyvolají i tyto otazníky. A s nimi se však objevuje celá řada etických i strategických problémů, s kterými se spojenci museli vypořádat. Nikdo totiž nechtěl bombardovat místa, na nichž žili Židé. Co na tom, že řada přeživších přiznala, jak čekala na každou bombu, která by ukončila existenci táborů a tamní nesnesitelnou každodennost, i kdyby přitom oni sami měli padnout. Tehdejší letouny navíc nebyly natolik precizní, aby trefily jen například krematoria a nikoli řady táborových baráků, což bylo též jedním z rizik, která spojenci nechtěli podstoupit. Výsledkem těchto strategických rozvah – dnes myslíme v prvé řadě těch o Osvětimi - tak bylo, že v dobré víře se odstoupilo od náletů, i když je Britové a Američani průběžně zvažovali. Chtěli tím ušetřit nevinné lidské životy. Ty však po tisících denně nadále končily v krematoriích.
To jsou smutné vzpomínky a smutné úvahy. U příležitosti tohoto výročí, které je prostě smutné, je však na místě zmínit i tento podivný dějinný paradox. Nelze zde určit, co z jednání spojenců bylo správné a co nikoli, protože celá doba a celé běsnění a nevinné umírání a strádání bylo nesmyslné a nebude a nemůže být nikdy pochopeno. Otázka, zda bombardovat Osvětim či nikoli, zůstane tak ještě dlouho otázkou se skutečně velkým otazníkem, na níž však nutně nemusíme hledat odpověď. Odpověď na xenofobii, šovinismus a intoleranci ve společnosti, která se vyskytuje ve společnosti, a to včetně antisemitských nálad, však musíme mít vždy a rozhodnou. Výročí jako toto nám přitom mají být především velkým vykřičníkem. Nic z toho se nesmí opakovat!
Miluše Horská
Otevření speciálních škol? Ano, ale pro všechny!
Neviditelný virový nepřítel nám již před časem uzavřel školy, včetně těch, kde vzděláváme mnoho děti s nejrůznějším postižením. Snažíme se je učit na dálku, ale je to nepoměrně těžší než u dětí zdravých.
Miluše Horská
Vidím smysl ve finanční podpoře všech OSVČ
Jednorázových 25.000 korun pouze pro některé OSVČ je hodně malá pomoc státu, který se prezentuje jako silný. Ukazuje to, že ve vládě sedí lidé, kteří nechápou, do jakých problémů se dostala celá řada OSVČ.
Miluše Horská
Dětské dluhy musí zmizet!
V naší zemi čelí exekucím tisíce dětí a mladistvých a další desetitisíce dnes již dospělých lidí si dluhy přinesly z dětství. Dětské dluhy považuji za zvrácenost, která nemá v Evropě obdoby. Je třeba je urychleně odstranit
Miluše Horská
Být doma
Zvýšení příspěvku na péči je pro mě zásadní téma, proto jsem spoluautorkou novely zákona o sociálních službách.
Miluše Horská
Jan Palach a jeho odkaz
„Svobodu, svobodu“, „Masaryk, Masaryk“ a „přidejte se k nám“, volali lidé zde na Václaváku, když si před 30 lety přišli připomenout památku Jana Palacha.
Miluše Horská
Kdo a proč chce ovládat minulost?
Zjištění BIS v oblasti výuky našich moderních dějin mě bohužel příliš nepřekvapují. Učí se často ruský výklad dějin. Je to poměrně jasné: řada našich zejména starších dějepisářů se to tak naučila ve školách.
Miluše Horská
Přidejme peníze hospicům a řešme jejich víceleté financování
Hospicová a paliativní péče jsou pro naše sociální a zdravotní služby klíčové, přesto se k jejich existenci stát podle mě nechová úplně fér. Dlouhodobě víme, že systém následné péče nemá dost peněz.
Miluše Horská
Několik svátečních slov
Nikdy bych se nenadála, že tradiční předávání státních vyznamenání na Pražském hradě se kvůli kontroverznímu jednání prezidenta republiky stane takto silnou rozbuškou.
Miluše Horská
Stopka pro domácí násilí!
Problematika domácího násilí se konečně dostává více do veřejného prostoru. A já považuji za svou povinnost tomu napomáhat – nejen jako žena, jako senátorka, ale i jako ústavně nejvýše postavená žena v této zemi.
Miluše Horská
Žonglování se lží
Tak se nám v politice uhnízdili politici, u nichž pravda rozhodně nevítězí nad lží. Naopak umí velmi dobře žonglovat se lživými informacemi a událostmi, takže člověk se nejen že nestíhá divit, ale nestíhá ani jejich lži vyvracet.
Miluše Horská
Neškrtat a neškrtit, ale naopak přidat a podporovat!
Hlasitě se ohrazuji proti plánu vlády, který se objevil v médiích, že by se měly škrtat peníze neziskovkám. Ráda bych (nejen) premiérovi sdělila, že neziskový sektor je v naší zemi dlouhodobě finančně poddimenzovaný.
Miluše Horská
Mladí mají vědět, kdy nám komunisté ukradli svobodu
Výsledky aktuálního šetření agentury NMS M. Research pro společnost Post Bellum jsou alarmující. Každý pátý Čech neví, že v roce 1918 vzniklo Československo. Každý čtvrtý nezná invazi v 1968 a víc než polovina nezná Mnichov 1938.
Miluše Horská
Pomozme těm, kdo se chtějí vymanit z dluhových pastí!
Novela insolvenčního zákona bývá považována za klíčový zákon tohoto roku, byť jí čeká ještě legislativní maratón.
Miluše Horská
Pojďme pomoci lesním školkám!
Asi jste zaznamenali v médiích, že lesní školky nemohou zcela dostát požadavkům ministerstva zdravotnictví - že si děti nemůžou nosit svačinky z domova.
Miluše Horská
O týden navíc mezi prvním a druhým kolem voleb do Senátu?
Mrzí mě dosavadní malý zájem občanů o volby do Senátu. Můžeme na to argumentovat poněkud přezíravě v tom smyslu, že nás to nezajímá, že je to jejich vina a možná i chyba, že nejdou volit do Senátu.
Miluše Horská
Co můžeme udělat právě teď pro děti s autismem i jiným zdravotním postižením?
Není to tak dávno, co jsme se v Senátu zabývali tématem ABA terapie. Jen pro připomenutí - jedná se o terapii, kterou lze využit u dětí s diagnózou porucha autistického spektra.
Miluše Horská
Prezident nemá napadat neziskový sektor
Opakované útoky prezidenta Zemana z poslední doby proti neziskovkám (např. z projevu na Štěpána a z projevu na podporu vlády v PSP z 9. ledna) jsou bohužel další ukázkou jeho působení v úřadu.
Miluše Horská
Vzkaz před prezidentskou volbou
Přímá volba před pěti lety dostala na Hrad stávajícího prezidenta Zemana a s ním i nové praktiky, kontroverzní spolupracovníky na významných funkcích jeho aparátu a hlavně styl politiky, s kterým nesouhlasím.
Miluše Horská
Podpořme toho, kdo má skutečnou šanci uspět!
Při pohledu na dnešní prezidentské klání, na ten boj o druhé místo, si musím vzpomenout na původní smysluplný záměr Kroměřížské výzvy z května roku 2016.
Miluše Horská
Ústava není trhací kalendář
Jsem toho názoru, že to máme být především my politici, kdo mají dbát na to, aby byla dodržována Ústava, abychom jednali v souladu s ní a aby nedocházelo ke změnám demokratického právního státu.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 60
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 692x