Šlo o to uzákonit používání této terapie a uznat ABA terapeuty jakožto nelékařské zdravotní pracovníky, tak, jako je tomu například u klinických logopedů. V konečném důsledku pak umožnit úhrady této terapie z prostředků veřejného zdravotního pojištění. Pro takovou možnost je jistě každý všemi deseti, přesto jsem v červnu minulého roku tuto normu při hlasování v Senátu nepodpořila.
Proč? Nesouhlasila jsem, aby byla vybrána pouze jedna terapie pro pouze jednu skupinu dětí se zdravotním postižením jako jediná správná. Považovala jsem to nejen za nesystémové, ale hlavně za nespravedlivé. Norma však byla v Senátu schválena a od září minulého roku vstoupila v platnost.
Uplynulo pár měsíců a v Senátu máme na stole návrh zákona na doplnění dalších terapií do výčtu těch, které lze využívat v práci s dětmi s autismem, právě tak jako u jiných skupin osob se zdravotním postižením.
Vítám tuto iniciativu jako příležitost k odstranění nerovného přístupu k hrazeným terapiím pro všechny, kteří to potřebují. Vzhledem k závažnosti a šíři tématu však považuji za nezbytné otevřít odbornou diskusi a stanovit kritéria, které terapie a metody by v zákoně měly být a mohly by tak být financovány zdravotními pojišťovnami.