Nelegální dovoz štěňat z České republiky, Slovenska, Polska a Maďarska lze jen těžko monitorovat. Například do Francie se ale nelegálně ročně doveze 50 tisíc štěňat, většinou malé rasy. Velice výnosně se tam prodávají – až za 1000 eur, což daleko přesahuje cenu těchto psů v jejich zemi původu.
Problémem je jistě vymahatelnost českých zákonů. Náš právní řád nezná pojem množírna, a tak Státní veterinární správa nemá možnost tato zařízení kontrolovat nebo v nich zasáhnout. Velká část odpovědnosti leží ale na samotných lidech, kteří psy nakupují. Je třeba vždy chtít znát původ psa a vidět jeho rodiče a domácí prostředí, důsledně zkontrolovat jeho dokumentaci a v žádném případě nekupovat štěňata s takzvaným průkazem původu od prodejce přímo na ulici. Tam je sice možné koupit psa za nižší cenu, ale levný nákup se nemusí vyplatit. Je více než běžné, že štěňata z množíren trpí nemocemi, které je doprovází celý život. Majitel psa tak hradí nákladnou léčbu. Často také riskuje, že štěně, které má za sebou traumatický pobyt ve tmě, bez prostoru k pohybu, v kleci a vlastních výkalech, bude mít psychické poruchy a problém se socializací. Mnoho z nich během prvních měsíců života zahyne. Nic z toho ale nový majitel v prvních týdnech života, kdy štěně kupuje, nepozná.
Naskýtá se otázka, proč máme toto smutné prvenství my, kteří chováme psí miláčky v míře, která je v Evropě neobvyklá a pro naše sousedy nepochopitelná. Co si Češi kompenzují? Na jedné straně jim psí členové rodiny nahrazují lidské vztahy a na straně druhé jsme špičkou ledovce, ke kterému se zatím stavíme zády.
Opatření, která by mohla nelegálnímu množení štěňat zamezit, přitom nejsou nijak složitá. Nutností je zavést povinné čipování psů a centrální evidenci čipů ideálně na evropské úrovni, posílit v zákoně pravomoci veterinární správy, aby mohla účinně kontrolovat a zasahovat např. v chovech s nekvalitními podmínkami. Pomohlo by také přesně definovat, co je to útulek. Snad tak Česká republika přijde v brzké době o jedno ze svých neblahých evropských prvenství.