Církve jsou tradičním poskytovatelem sociálních služeb

Krátce po propuštění z věznice se Jean Valjean z Hugových Bídníků dostává znovu na scestí. Je bez prostředků a práci nedostane, jelikož si sebou nese záznam a cejch trestance. Na správnou cestu ho obrací biskup Myriel, který s ním jedná jako se sobě rovným. Podobně jako Valjean jsou na tom lidé, kteří opouští české věznice. S minimem prostředků a záznamem v trestním rejstříku se místo na biskupy obrací na úřady práce a sociální odbory obecních úřadů.

Odborníci se shodují, že nejpalčivějším problémem propuštěných vězňů je absence domů na půl cesty nebo alespoň sociálního bydlení. Potřebu sociálních bytů ale cítí i další skupiny obyvatelstva a obce nemají kapacitu poskytnout je všem. To nás přivádí zpět k biskupu Myrielovi a jeho roli v životě Valjeana. Mohou dnes hrát církve stejně důležitou roli v životech propuštěných vězňů v České republice?

Církev byla tradičně místem, kam se uchylovali lidé v nouzi. V moderní české společnosti ale jakoby neměla místo, a to ani jako poskytovatel sociálních služeb. Lidé si odvykli hledat zde pomoc a přístřeší.

Rok 2013 odstartoval velké téma církevních restitucí. Na vrácení majetku církvím čeká s nadějí řada obcí. Blokace pozemků komplikuje územní rozvoj a mnohé budovy desítky let chátrají. S řadou objektů mají církve jistě své blahodárné úmysly a věřím, že se v nich najde místo i pro propuštěné vězně. Mělo by to svou logiku. Kaplani pracují s vězni už během výkonu trestu a mají možnost dobře je poznat. Po propuštění hledají tito lidé přístřeší, porozumění, podporu a práci. Církevní objekty, malé statky či farnosti mohou toto přístřeší jednotlivcům poskytnout a nabízí se i pracovní uplatnění při údržbě budov, případně v restituovaných lesích. Propuštění vězni mohou navíc přinést majiteli objektu měsíční příspěvek na bydlení.

Náboženství má v české společnosti jen málo místa, přesto by církve mohly hrát důležitou roli v životě mnoha lidí a nejvíce těch, kteří se ocitli v nouzi. Podle moderního názvosloví jsou tradičním poskytovatelem sociálních služeb a péče. Nebojme se tuto roli církví vyzdvihnout a požádat o pomoc. Jsem přesvědčena, že budeme vyslyšeni.

Pozn.: Děkuji za inspiraci paní Vendule Kalusové, farářce Českobratrské církve evangelické a vězeňské kaplance.